Osobnosti

František Ferdinand Šamberk

Narozen 21.4.1838  - Praha Zemřel 29.12.1904  - Praha Otec českého herectva - pocházel po otci ze Stanětic V Domažlickém deníku ze dne 7. 3. 2005 napsali: Na "Hod boží vánoční", 25. prosince v roce 1904, odešel náhle a uprostřed pilných uměleckých i organizátorských snah do věčného klidu dramatik František Ferdinand Šamberk, zvaný národem "Otec českého herectva". Jeho popularita i upřímná obliba tehdy už přesahovaly hranice rakousko - uherského mocnářství. Byl v 60. letech 19. století zároveň jedním z nejpřednějších budovatelů našeho Národního divadla. Umělecké jméno "Šamberk" si brzy v mládí počeštil z původního rodového příjmení Schamberger, tolik rozšířeného v okolí Kouta a Kdyně. Pozdější milovaný a poslední Tylův žák se narodil 21. dubna 1838 v Praze na Novém Městě, v početné měšťanské rodině obchodníka máslem a zároveň dopravce do porodnice u sv. Apolináře. Jeho otec - Mikuláš Schamberger - přišel jako mladý tesařský učedník do Prahy z Chodska. Narodil se 29. dubna 1801 ve Staněticích č. 17, jako nemanželský syn mladičké Marie Schambergerové. Je zajímavé, že i předkové Šamberkovy matky Josefy, rodem Klermannové, měli původ na Kdyňsku. Teprve nedávno jsem našel ve stanětické matrice oddaných velmi pozoruhodné podpisy Šamberkova otce, jakožto svědka svateb, neboť se podepisoval "Schamberkel". Mladičký Šamberk se učil nejprve malířem keramického zboží a k divadlu jej "nasměroval" zřejmě slavný rodák z našeho kraje - slovníkář a literární historik Josef Franta Šumavský. Ten ho spřátelil s naším slavným hercem, spisovatelem a buditelem J. J. Kolářem, jehož vlivem došlo k osudovému spojení nadšeného začínajícícho dramatika se samotným Josefem Kajetánem Tylem. Roku 1856 v červenci navštívil Šamberk Chodsko a pobyl u otcových příbuzných ve Staněticích i Koutě. Na zpáteční cestě do Prahy se v Plzni setkal s umírajícím Tylem, který mu vinšoval slavnou budoucnost a životní úspěchy. Ty se ovšem dostavily až daleko později! Na Domažlicku byl Šamberk se svými spoluherci ještě několikrát, zejména v letech 1862, 1865 a 1868. Také ve svých zatím neotištěných životopisných poznámkách se několikrát zmiňuje o otcově podčerchovském rodném kraji.

Prof. JUDr. Jiří Hoetzel

Narozen 10.9.1874  - Stanětice Zemřel 21.7.1961  - Praha právník, profesor, autor odborných publikací, čestný občan Domažlic autor děl: Nauka o správních aktech, Čs.správní právo,Ústava ČSR,Strany v rak.řízení správním. Na domažlickém gymnáziu maturoval v r. 1896. Univerzitní profesor, sekční šéf ministerstva vnitra. Významně přispěl k vytvoření celkové koncepce čs. správního práva a vypracoval naší první ústavu-návrh Ústavní listiny ČSR z roku 1920. Četná publikační činnost. Podílel se na vzniku "Květnové ústavy" (1945). 23. 12. 1937 byl jmenován čestným občanem Domažlic. V roce 1942 navštívil Domažlice a z jeho návštěvy se dochoval podpis v pamětní knize města Domažlice. V r. 2000 byla o jeho jméno doplněna pamětní deska na starém domažlickém gymnáziu (dnešní Střední zdravotní škola).

Jakub (Jack) Flor

Narozen 2.11.1895  - Stanětice Zemřel 30.7.1980  - Hradišťany myslivecký spisovatel, lesník, autor čas.článků, knih, přírodních črt a mysliveckých fejetonů autor knih: Na Jarčině vyhlídce, 1934; Halali, 1936; Oběť soucitu, 1937 Druhého listopadu 1895 se ve stanětické hájovně narodil Jakub Flor literát, jehož láskou byla příroda. Vášnivý a činorodý milovník a ochránce přírody, který ještě ve vysokém věku chodil hlubokým sněhem do lesa denně krmit a zachraňovat zvěř. Po celý svůj život myslivce se nikdy v ničem nezpronevěrnil svému povolání, jak by to mělo u každého z nás být. Lásku k lesu a přírodě si přinesl už z rodné hájovny ve Staněticích. Významné pro Jakuba bylo už na měšťanské škole v Domažlicích přátelství s o šest let starším synem svého oblíbeného učitele Janem Vrbou. Také jeho výzvou a přičiněním pak odešel studovat na odbornou lesnickou školu do jihomoravské Jemnice. Po krátké adjunktuře na trhanovském panství se stal, jako otec a děd, revírníkem na tehdy svěřeném statku hrabat Rziszewských, později Schönbornů. Po dlouhé roky vzorně spravoval dva rozsáhlé revíry Podzámčí a Stanětice. Za svého působení je dvakrát zachránil před mniškou i kůrovcem. Uměl dobře léčit zvěř a tak se na něho často obraceli myslivci i ze vzdálených revírů. Ač byl ve službách německé šlechty choval se Jakub Flor vždy jako hrdý vlastenec, a to i po okupaci. Před koncentrákem ho zachránil v poslední chvíli čestný německý lesní správce panství Zdenko Schönborna Herdegen. Už od studentských let, jistě také pod patronátem Vrbovým, uveřejňoval Jakub Flor své drobné literární práce, především fejetony v domažlických týdenících. V knižní podobě vyšly rychle za sebou tři povídkové prózy Na Jarčině vyhlídce, Halali a Oběť soucitu. V pozůstalosti zůstaly také svazečky básní a životní paměti Zelená služba a Zelená penze. Dlouhý a prospěšný Florův život skončil 30. července 1980, ve chvíli, kdy proti sobě sám před svou hájovnou v Hradišťanech obrátil loveckou pušku. Jeho urna je uložena na hřbitově ve Staněticích.

JUDr. Matěj Karban

Jiří Hofmann

Jan Forejt